Snášejíce jeden druhého a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu jakou žalobu; jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.

Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme."

I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.

Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho.

Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.

Někoho hledám, chlápka jménem Lincoln Burrows.

15 A stalo se, že když od nich ti andělé odešli do nebe, řekli pastýři jedni druhým: “Pojďme tedy do Betléma a pohleďme na tu věc, která se stala, [jak] nám ji Pán oznámil.” 16 Přišli tedy se spěchem a nalezli Marii a Josefa i to děťátko ležící v jeslích.

I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podle možnosti jeho, i odšel hned.

Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil."

10 A ti, kteří bydlí na zemi, se budou nad nimi radovat a veselit a budou posílat dary jedni druhým; protože ti dva proroci trýznili obyvatele země.

I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: "Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?"

Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho (vězně).

14 Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy.

Zatím viděl jsem já Daniel, a aj, jiní dva stáli, jeden z této strany břehu řeky, a druhý z druhé strany břehu též řeky.

12 Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“

A [oni] se strachem a úžasem říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?”

15 Hleďte, aby nikdo neodplácel nikomu zlým za zlé, ale vždy usilujte o dobro k sobě navzájem i vůči všem.

3 Řekli jeden druhému: Nuže, udělejme cihly a důkladně je vypalme.

A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,

32 Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.

7 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.

I když tělo každého z nás je jedna-of-a-druhu, to je zhruba to, co můžete očekávat od Phen 375.

10 Obyvatelé země se nad nimi budou radovat, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci trýznili obyvatele země.

12 A tak všichni žasli a bezradně říkali jeden druhému: “Co má tohle znamenat?”

I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.

Všecko pak, což bývá trestáno, od světla bývá zjeveno; nebo to, což všecko zjevuje, světlo jest.

Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy.

Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterémužto z strany jich zajisté rouhání se děje, ale z strany vaší oslavován bývá.

Vysvětlením tohoto paradoxu je fakt, že uvnitř společností€ se díváme na relativní přijem nebo sociální postavení, status -- kde jsme v porovnání s ostatními a jaké jsou mezi námi mezery.

Ale rozdíly mezi námi a kde jsme ve vztahu k ostatním jsou nyní důležité.

A jako každou neděli, začali jsme jeden druhému číst tajemství."

Když to necháte na chodníku, a když všichni dospělí odejdou, pak se začnou navzájem chlubit s tím, co zvládnou.

Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde.

Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto.

I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta.

Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní, kteříž řekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemříti musili?

I budou předěšeni, svírání a bolesti je zachvátí, jako rodička stonati budou; každý nad bližním svým užasne se, tváře jejich k plameni podobné budou.

Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?

Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.

I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.

Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.

Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry;